IV. S nebe deště celé toky

S nebe deště celé toky

ulicí zní šumně, dlouze,

a ty zvuky jsou jak kroky

k tomu, který čeká v touze.

Zřetelně je rozeznávám,

jistě chodí někdo venku,

naslouchám a pozor dávám

svoji vlastní na myšlenku.

Či snad jsou to kroky její,

myšlenky či mojí paní?

Tišeji, teď pomaleji

doznívají v zaléhání.

Jistě jedna z nich to bude!

Všecku krev svou srdce sází...

Ustal déšť... již ticho všude,

Svatý mír v mou duši vchází...