IV. Sešli jsme se z českých luhův

Sešli jsme se z českých luhův

Tobě, Otče, ku pomníku,

svadlou trávu na Tvém rově

skropili jsme slzou díků.

Nad Tvým rovem vyšehradským

tiskneme si svorně páže,

vždyť ta naše česká srdce

stará Tvoje tužba váže.

Vždyť ta naše česká srdce

upomínkou jednou planou!...

Ku oblakům bílým letí

pozdrav vroucí: „Na shledanou!“