IV. Šestnáctiletému dítěti.

Hlod vzpomínek a noční bdění,

kdy lůžko vlhne slzami,

kdy tajný smutek, matné chvění

pod hedvábnými řasami –

toť vám as bájkou z divných časů,

jíž směje se váš něžný ret,

vám, jíž dal osud řídkou krásu

a život teprv šestnáct let!

Vám, jež jste jako vzácná růže,

jež ve skleníku kvete jen,

kam záře slunce vniknout může,

však nikdy déšť a bouře sten!

A přijde den, kdy v plavé vlasy

vám vpletou vínek zelený,

a vaše šťastné, dětské časy

dál plynout budou bez změny!

A světlý list vašeho žití

– až dočtete jej zářící –

kraj teplý bude, plný kvítí,

kde vždycky pěli slavíci...