IV. Slunný den.

By Antonín Klášterský

Vzduch za jitra již horký, slunce pálí.

A moře, které včera řvalo lítě,

dnes tiché je a veselé jak dítě,

a vlny jak by s paprsky si hrály.

Vše modrem září: nebe – moře – skály.

Rybáři suší, spravují své sítě.

Člun objevil se, bílou plachtou svítě,

jak labuť a již zase mizí v dáli.

Delfíni vtáhli tiché do zátoky,

jak mořské panny se tu houpajíce,

tu hlava kmitne a tu jejich boky.

Dno moře zdá se na dosah. Hle, v řase

jak leze krab, jak pluje chobotnice,

a sasanka jak vějíř rozvírá se.