IV. Stará báj.

Ty starých kronik sežloutlé juž blány

zda věštily ti pravdu, vlasti moje?

Prý otevře se Blaník, v konec boje

až zdupány kol budou rodné lány.

Tvůj kníže objeví se zbožňovaný

a za ním nepřehledné svaté voje,

vzplá nový boj, potekou krve zdroje

a chvět se bude svět i pekel brány.

A celé Čechy budou krve mořem,

jen ostrov zbude v středu naposledy,

tam svatý Václav bude mši pak sloužit.

Zem načež dlouhým vysílená hořem

po tisíc roků v sen se bude hroužit,

by zapomněla muka vše a bědy.