IV. STARÁ PANNA.

Květ růží a květ jasmínu

ó jak mi hořce voní!

Těm patří, již tam ve stínu

se v lásce k sobě kloní.

Mně patří aster smutný květ –

Mně zhořknul svět!

Tak v myšlénkách jdu alejí,

zrak hluboký a spráhlý

a svadlých listů závějí

smích za mnou zvoní náhlý

a slza padla v aster květ –

Mně zhořknul svět!

Já musela se ohlednout,

šli zrovna za mnou těsně.

Zrak jich zřím posud štěstím žhnout,

jak v tvář by patřili Vesně.

Já tiskla k ňadrům aster květ –

Mně zhořknul svět.

Od chvíle té, kam jen se hnu,

ten šept a smích vždy slyším

a pláču, pláču, pláču v snu

a víc se neutiším!

Ve vase uschnul aster květ –

Mně zhořknul svět!

A vím, že budu chodit dál

v svém staromodním kroji

i po své smrti v srdci žal

a smích ten v duši svojí

a v ruce uschlých aster květ –

Mně zhořknul svět!