IV. Ten život náš pln poklon je a frásí

Ten život náš pln poklon je a frásí

tak roztomilých, naučených předem,

my bez touhy a velkých bez nesnází

svou němou lásku davem lidstva vedem.

Co v našich srdcích nadšeného dříme,

to nezakalí naše čela stínem,

my sobě se jak jiným ukláníme

a v náruč svou se nikdy nepřivinem.

Až hra ta skončí, pokloním se němý,

jist dvorností svou, v touze málo sklamán,

já zlíbám ručku, kterou podáte mi –

a dovedu vás zpátky k vaší maman.