IV. To slunéčko si nyní hoví:

To slunéčko si nyní hoví:

jde brzy spát a pozdě vstává.

Což nehoví si? Či snad také

jak mnohý člověk postonává?

Ba nedivím se, jestli stůně,

už dlouho službu vykonává,

a v jednom kuse v práci dřít se,

to věru sil mu nepřidává.

Drvoštěp se nalopotil,

chudák, celé léto v lese,

nadělal tam sáhů dříví,

a jaký mu zisk to nese?

Dříví odvezli si jiní,

zima už se blíží během,

a ten chudák za vši práci

zatopit si může – sněhem.