IV. Tu zlaté mraky nám se otevřely,

Tu zlaté mraky nám se otevřely,

V ráj vkročiti mi děva božská kyne,

Kde vše mi leskem různo v zracích plyne,

Anť jako zničen stojím nedospělý.

Zde tajných harmonijí sbor zní smělý,

Jak když se sféra k vyšším sférám vine;

V tisících slastech duše chorá hyne,

A ducha vznímá záchvat žhoucně vřelý.

A nebeská ta děva na to lyru

Mně dává v zlatě, v stříbře vzkvítající,

Jejížto struny dechem zní zefýru.

A když naslouchám hudbě sladkoznící:

Tu div nepuklo srdce v citův víru,

Jenž v ňadrách bouřil mocí schvacující.