IV. U kolébky stráží láska bdělá,

U kolébky stráží láska bdělá,

kde spočívá útlé nemluvně;

láska pěstuje též domluvně

kvítka vyrostlá, však nedospělá.

Láska, Boha samého řeč skvělá,

lijíc v naše vnitro výmluvně

pravdy slova, kyne námluvně,

celovati její ústa rdělá.

Kde se nuzák chleba drobty sytí,

bol kde nalezá svou potěchu,

nad hrobem kde pučí nové žití;

zem kde miluje, co nadzemského,

v božskosti své čistém nádechu:

tamť dlí láska z chrámu nebeského.