IV. V poli rád se procházívám

V poli rád se procházívám

Z rána nebo z večera;

V noci raděj v člunu splývám

Přes hladinu jezera.

Zřím-li vzhůru – aj! tam plují

Luna, hvězdy oblohou;

Zřím-li dolů – pobleskují

Světla ta mých u nohou.

Tak zakoušet noci mohu

Dvojnásobně lahodu:

Jednou – hledě na oblohu,

Po druhé – sem na vodu.

Když pak slavím leskot luny

A hvězd miloskvoucí pluk,

Plesně tu a dumně v struny

Lije mých se písní zvuk.

A hle! od protějších lesů,

Lehkým křídlem nesena,

Vane zpět k modrému plesu

Zpěvu mého ozvěna.

Jaká shoda! Všecky zjevy

Noci krásné zdvojené:

Dvoje nebe, dvoje zpěvy

Z jednoho vždy pramene.

Nuže světla na nebesku,

Vám posílám vlastní zpěv;

A ty světci těch odlesku

Přijmi zpěvu mých ozev!