IV. Vánoce 1917.

Kde pak máš, dívenko maličká,

kde pak máš tatíčka?

Třetí rok už dnes je tomu –

do války – ach – musil z domu!

Kde pak máš, dívenko maličká,

kde pak máš bratříčka?

V šírém poli pod nebesy

s puškou v ruce stojí kdesi...

Naříká, dívenko maličká,

drahá tvá matička?

Od pláče má oči rudé,

muže, syna hledá všude.

A což zas, dívenko maličká,

milá tvá sestřička?

Vadnou steskem její líčka,

vzpomene-li na tatíčka.

Nechceš-li, dívenko maličká,

o pomoc poprosit Ježíška?

Pros ty se mnou, prosme spolu,

prosme všichni ve svém bolu:

Ježíšku v jesličkách,

ve všem nám raď!

Matičku potěšuj,

hoře jí slaď!

Válku tak nešťastnou

brzy už zkrať!

Otce a bratry nám,

Ježíšku, vrať!