IV. Ve starém sále ověnčeném zbrojí,

Ve starém sále ověnčeném zbrojí,

pod velkým krbem, jehož každou stranu

vějířem stíní Číňan z porcelánu,

jsem viděl dámu v staromodním kroji.

Zde pudrovanou hlavu v dlani svojí

ve zlatých trepkách od večera k ránu

sní v svadlých resed vůni na divanu

pod orlojem, kde šer a světlo v boji.

Ó Chloë či snad Phyllis, nevím věru,

proč zbyla jste v těch síní pološeru,

jak dávných časů upomínka chudá!?

V dlaň zívající ústa ona skrývá:

„Vy mýlíte se, pane, od jakživa,

v těch síních vládnu, moje jmeno – Nuda.“