IV. VEČER.

Jarní den již hasne v červánkovém zlatě,

mír se v srdce snáší, nebo myslím na Tě.

Celý den byl horký, celý den byl parný,

však ten zápas, zřím to, nebyl přece marný.

Zápas o kus chleba. Ovšem, ale za ním

poesie lásky s Tvojím požehnáním.

Cítím ten mír velký, těžce vyzískaný,

kane jako balsam v duše všecky rány.

Cítím ten mír velký dvakrát v této době

jist, že jak mně v duši, děje se i Tobě.

A tak lokám žízniv mír ten vrchovatě,

když vzpomínám na Tě, v červánkovém zlatě.