IV. Vojáci – ach, to jsou páni,

Vojáci – ach, to jsou páni,

k postrachu i milování,

až jen budou verbovat

dám se odvést, půjdu rád.

Neplač, děvče zarmoucené,

na vojně se zapomene,

nemiluji tebe již,

jiného si namluvíš.

Já mám nyní s pány spolky,

musím míti lepší holky,

každou chvíli jinačí,

jedna jen – mi nestačí.

Na krk se mi budou věset,

na prst každý chci jich deset,

deset holek jako květ,

stačím všem osladit svět.

Voják přijde, přijde v krátku,

chceš-li, dá ti na památku,

zlíbá té v svém náručí,

kolíbat tě naučí.

A až domů přijdu z vojny,

zas budu mít výběr hojný,

ve vojně i v příměří

láska zdar mi naměří!