IV. Však přečkali jsme šťastně bouři mnohou,

Však přečkali jsme šťastně bouři mnohou,

a stále bije-li, i hrom je všední.

Nám usouzeno, bít se ze dne ke dni,

bouř jedna přejde, jiné začít mohou.

Toť úděl náš, zde nářky nespomohou.

Jen být, či nebýt – není cesty střední!

Zde otázka... Jsme postaveni před ni,

a jiné rady nikde pod oblohou.

Kdo mohl by tu váhati jen chvíli,

kdo na umření ještě příliš mlád

a k životu má v sobě dosti síly?

Žít budem, byť ten život nebyl snaden,

byť za to žití nutno dál se rvát,

a bez oddechu, znovu ze dne na den!