IV. Vstalo jitro – den se blížil druhý,

Vstalo jitro – den se blížil druhý,

blaho vlasti co se šířilo.

Nad Čechií světla pnou se kruhy,

a tu sedum jasným barev duhy,

nebe s námi že se smířilo! –

Aj! Vyšel den a Sion náš se skvěje,

jak Bůh by sám zas mrtvým život dal.

I oheň lásky v prsou již se zňal,

a lid můj žalmy v četném kůru pěje!

Tak to v knize budoucnosti znělo:

Živí mrtvé budou buditi,

a kde srdce lidské oněmělo,

bude kámen za ně mluviti!

Však tu lépe srdce, duch kde mluví,

a kde národ zpěvem slaví svit!

Každým tónem život v krev se leje,

každá píseň v blahé srdce spěje,

a v té písni národ bude žít!