IV. Zase vůkol kvetou růže,

Zase vůkol kvetou růže,

symbol krásy, též jej znáš.

Ale co jsou pro mne květy,

ty-li mně je nedáváš!

Zase kvetou, zase voní, –

jsou však pro mne klam a lež!

Co jsou růže, když kol hlavy

ty je v smíchu nekladeš!

Jen ty růže na tvém hrobě

pro mne posud růže jsou.

Ale běda – v chladu žití

v zimě hynou, nekvetou.

Kdybych na ně krev svou cedil,

nemohly by přece žít.

Nejlépe snad – v úkoj žití

k tobě v hrob se položit.