IV. Zpívá oheň v mojí hrudi:

Zpívá oheň v mojí hrudi:

Dlouho spal jsem ve tvém nitru

jako láva v teplé zemi...

nezřel slunce bledou svíci,

kterak plá na stlívající

bílé krajky chrysantémy,

čekal jsem, zda úsvit pozdní

s jesení se v tobě rozdní,

žíznivě vstříc plál jsem jitru,

neb já věděl, že se vzbudí...

Bylo to za noci hvězdné,

kdy mi den zas dán byl darem...

Zvony, velké zvony zněly

hudbou slavnou... Temné víry

vrhly se v můj úkryt sirý,

věčné touhy hřměly, vřely,

dvěma zraky probuzeny,

dvěma blesky zasaženy,

a já vyšleh' z hloubi bezdné

milenku tvou zchvátit žárem...