IV. Ó, zůstaň s námi, duše všehomíra,

Ó, zůstaň s námi, duše všehomíra,

atome v tisíc mozků roztříštěný,

ty přetrváš vše proudné Času změny,

ty jediná jsi básníků všech lýra!

Svět celý tobě patří, země sirá,

buř jekem polnic, dumej tichem pěny,

vždy zvítězíš, neb v posled úsměv ženy,

jímž vládneš, propasti vše sklene, svírá.

Ty péru, dlátu, štětci zdřímnout nedáš,

vždy slov najdeš a tón barvy pravý,

ty umění všech poklady zde zvedáš!

Ty v tichu skleneš pravý oblouk slávy,

ty pouze třímáš kahan světla žhavý,

my pouze pracujem – ty víc, ty hledáš!