IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj

Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj

do uniformy se zapíná.

K čemu jsou na světě sliby a fráse,

výměna názorů u vína.

Vzkřikne kdos bolestně: Berou nám děti!

Mrazivé ticho hlas uškrtí.

Tiši a neodporujíce zlému

necháme uštvat se do smrti.

Zaúpí žena. Jí odvedli muže,

protože myslit se odvážil.

Čtrnáct dní v novinách píše se, tiskne.

Protesty zbyly. A mrtvý zbyl.

Políček nový nás na tváři pálí.

Chapadla vzpupná se vzpínají.

Tábory hučí... V livreje staré

noví se ženou zas lokaji. –

Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj

do uniformy se zapíná.

U řeky zelené směje se drze

frivolní nevěstka Berlína.