IV.

Má touha jako oblak zlatý spěje

vždy za ním jen a jako lehký pták,

jejž daleké a teplé vábí kraje,

můj úzkostlivě za ním hledí zrak.

A oblak zlatý rozplyne-li v dáli,

když ptáku hrobem bouřný bude mrak

a cíle svého znaven nedoletí,

co počnu si a bez naděje pak?