IV.

Co den, to oddech mého štěstí jest,

a slunné léto je teď vše mé žití.

Jsem poutník, jenž se domů vrátil z cest,

dál nemusí od krbu ráno jíti.

Na dálný obzor nebes v zmatku všem

zřít nemusím a ptát se vždy, kde jsem.

Neb nebe samo přišlo jak v svůj cíl

v mé srdce, když jsem lásku pochopil.