IV.

Smutno dost, že průměrnému muži

měkký cit je majákem v zlé bouři,

v jejímž řevu slyšíš Meluzinu

silnou hlučet v detonacích lahví.

Náklonnost má k ženě, jež tak cudná,

mnohý život umí rozbolestnit

(především svůj) odříkavostí svou,

dala vždy mi po celý čas našich

styků talisman. Ten mluvil: Nechoď..

A v tom citu berle moje byla,

ne v úvaze vědomé a silné.

Sladkost dnů... ty slibující styky

vázaly mé noci přísným studem.

I v ten večer, před svatbou to krátce..

odmítal jsem napilého druha,

protestoval, vytýkal a mluvil

ostře jsem, věc soudě z různých hledisk..

ale v klid můj rušného cos vklouzlo..

(Představy své rozvíjely kouzlo.)