IX. A měsíc vzešel zlatě, slávyplně

A měsíc vzešel zlatě, slávyplně

a jasem zbrotil temný, tichý les,

jímž varhanný šum stromů v mocné vlně

se v svaté písni k velkým hvězdám nes'...

A lesy šuměly a jako srdce hvozdů

v tiš večerní zněl dálný vodopád,

jak bouře hřměl a hned jak prozpěv drozdů,

a výsk' – a vzkřik' a zmlk' a v snění pad'...

A z polí vlála vůně zralých klasů,

zpěv z chaty na výši do údolí se snes',

já snil o kráse tvojich dlouhých vlasů,

a svatý mír i do mé duše kles'...

A měsíc padal zlatě, slávyplně

do horských náručí, jež vstříc mu rozpial les,

– – a varhanný šum stromů v mocné vlně

se v svaté písni k velkým hvězdám nes'...