IX. A poutník procit’. Zjevy s anděly

A poutník procit’. Zjevy s anděly

se rozpadly – tíž sedla na skráň jemu;

dřív mlhou zřel, teď jasem ve tvář všemu,

kříž prohlížel si – jak by zpuchřelý!

Girlandy blínu kolem visely,

vil břečtan se výš k boku zraněnému,

tu rázem zdálo se mu schvácenému,

ký přelud v spár ho chytl zvetšelý!

Sen byl jen snem – a před ním cesta holá,

on vzbudil se a musí kráčet dále,

sny přešly v nic – a on jen dále žije.

A musí, – tomu pudu neodolá,

ať v resignaci, ve vzdoru, či v žale,

žel, co jest za ním – byla poesie!