IX. Byly to touhy, byla to krása –

Byly to touhy, byla to krása –

co z toho zbylo k posledu?!

Paprsek slunce na hrobech jásá –

já zapomenout dovedu!

Pod sněhem vesna nová zas dříme,

leč také hroby zapadlé,

ještě se jednou objati smíme –

ó květy, květy uvadlé!

Uvadlé květy, uvadlá láska –

ty květy více nevzkvetou;

pod žárem slunce loňský led praská –

ó byl jsem, byl jsem poetou!

Pod sněhem vesna nová se vzkřísí –

ó vy ji láskou vzkřísíte,

pod sněhem rakev napadla kdysi –

mé srdce stlívá v rakvi té!