IX. Dech jara sezval přátele,

Dech jara sezval přátele,

a jak by neznal hrází,

i té mé duši pokynul,

že do všech růží vchází.

Že modro letí s skřivánkem

a v jeho písni prýská,

že bydlí v hájích, ve stromech

a s ptáčaty si stýská.

Že rozkládá se na luhu

a s vánkem dýchá jemně,

že s jitrem jásá po horách –

a s písněmi dlí ve mně.