IX.* Kdy slunce vzejde s rána v lesklém svitu,

Kdy slunce vzejde s rána v lesklém svitu,

To jak bych oko tvoje zřel;

Kdy Luna vzlétá ve dřímotném kmitu,

Jako bych čelo tvoje zřel!

Kdy růže plná vzchází na záhoně,

To jakby tváře květly tvé;

Kdy lilje vanem hýbá se v pokloně,

Jakby se ňadro stkvělo tvé!

Oj! se stromův se hrnou v přítmí květy,

Tož jak bych kadeř tvoji zřel;

Kdy hvězdek třeplavé mi svítí chvěty,

Tvých očí jak bych víčka zřel!

Kdy dalné hory modré clony halí,

To jakby lehké šaty tvé;

A zefýrek-li ke mně chvátí z dáli,

To jakby letné nožky tvé!

Kde malinový keř se růžně vine,

Tu jak bych tvé rty sladké zřel;

Kde stříbrný se potok večer line,

Jak bych tě Vílu nad ním zřel!

Labuť-li sněžná zvuky svoje zlívá,

To jakby sladké zpěvy tvé;

Když slavík touhou smutně šveholívá:

To po tobě jsou zpěvy mé!