IX. DOVTIPNÝ MILÝ.

Dobrý mládec u souseda,

Domek podlé domku;

Slíčné děvče u sousedky,

Plůtek vedlé plůtku.

Věje vítr od půlnoci –

Hněvají se staří;

Věje větřík od poledne –

Milují se mladí.

Byl milý druh na zahradě,

K nám v okna pohlížel;

Já mladička, já radička

Na zápraží vyšla.

S milým druhem řeči líbé

Promluviť jsem chtěla;

Šel zlý otec po zahradě,

Mluviť jsem nesměla.

Sivý na střeše holoubek

Zticha povrkuje;

Mluví Aňuta k holoubku,

Milý pozoruje.

Ty siváčku, můj holoubku,

Zticha vrkající!

Čemuž ty k okénku mému

Nejdeš sletující?

Tobě já to, můj holoubku,

Dřív než sešla rosa,

Na okénku prosypala

Pšeničky i prosa.

Přijď kdy líbo k okénečku,

I kdy slunce zajde;

Žádný tebe, můj holoubku,

Nesplaší, nenajde.

Sivý na střeše holoubek

Řeči nerozuměl,

Ani starý otec v sadu:

Milý porozuměl.

Nepřiletěl holoubeček

Pšeničku zobati:

Přišel naděje, druh milý,

V usta celovati,

V usta celovati,

Se mnou se radovati.