IX. Dvě nejjasnější hvězdy anděl vzal

Dvě nejjasnější hvězdy anděl vzal

a v důlky očí Tvých je dal,

dvě nejkrásnější utrh’ růže

a v líčka Ti je zasadil,

rty takým medem osladil,

že každou hořkosť žití zmůže.

Kde srdce vzít však, dlouho přemýšlel,

až v prosbě bůh jej vyslyšel:

když usnul, vzal mu srdce z těla

a Tobě dal je v kolébce –

a co mi ono vyšepce,

to vzpomíná mi na anděla.