IX Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...

Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...

Na horách tančí vlna zelená. –

Jak světec stigmata – já v srdci cítím ránu,

a ve sluch zvoní píseň ztajená...

Květinu miluj jako větru vání

a jako včela koruny lip –

den miluj nejvíc, když se večer sklání

jak tichá srna, kterou protkl šíp.

Dobytče pohlaď, když je nejvíc štváno,

lán žírný, když je rádlem drán,

a sestru noc, když rozbřeskne se ráno,

a světlo tryská ze slunečných bran.

Člověka miluj, ne když v práci zpívá –

a ne když ve hře lásky ztich – –

Do kobky vejdi žalářní, když se již připozdívá,

a ještě neodešel hřích.

A modli se, by chvíli posečkali kati,

a jako bratr objímej se s ním –

chtěj, aby na popravu vycházeli svatí

se srdcem smířeným...