IX. Jak stříbrný člunek

Jak stříbrný člunek

měsíc nebem pluje,

Pán Bůh, mistr mistrů,

jím tam postrkuje.

V temné roucho noci

zlaté růže vtkává

s listy stříbrnými –

až mi trne hlava.

V prosbě spínám ruce

k nebeskému tkáči,

ať mne dílu svému

naučiti ráčí.