IX. Jak těšil se’s, až jaro přijde zase,

Jak těšil se’s, až jaro přijde zase,

až nebem vzplane první jarní den,

až celá zem se stopí v slunce jase,

jen ven, tam do kraje, pryč z města, ven!

Jak rád jsi měl ty květy v jarním čase,

kdy jejich vůní vzduch je prosycen

a celá země božím rájem zdá se. – –

Žel, všechno bylo to jen krátký sen!

Teď v květech tone dávno země celá,

již dávno chladná zima odletěla,

před písní ptáků prchla do dálky –

sám kráčím cestou tebou posvěcenou

a ve vzpomínkách, s myslí rozechvěnou

na hrob tvůj trhám první fialky. – –