IX. Jen k tomu bodu v žití doplouti,

By Jaroslav Vrchlický

Jen k tomu bodu v žití doplouti,

kde nemožno se něčím pohnouti.

Kde nezalekne snící duši nic,

ni ve zrcadle vyzáblá tvá líc.

Jen v sobě, v sobě býti zakotven,

a na vše hledět na marný jak sen.

Jen to, co drahé, vedle sebe mít, –

pak chtěl bych znovu zkusit, co je žít!