IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,

Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,

žíznivé hrdlo vzpínám po vilném polibku ženy,

smích dnů procitlých vítám po noci probdělé skřekem,

a moje doupě, kde orgií skvrny schnou, krvavě rudé má stěny. –

Žen průvod dlouhý vídal jsem kdysi, lehaje v rokytu měkkém,

a, chvěje se žádostí, přec naň štval jsem rozmaru svého feny;

za nocí modravých, opájen měsíce vlažným mlékem,

panny jsem miloval pro jejich strach, pro rozkoše řev – divé ženy...

Pak Smutkem sledován příšerným prchal jsem v křoviny husté,

když trávníky byly sdupány a rokliny zely pusté,

když uvadly smíchy a pocely a vůně lásky když schladla...

Teď ve hrudi mé tak uvadlé bláznivá touha usládla

po jedné z těch, které potkal jsem, by s mými své snoubila kroky,

a které bych za nocí měsíčních máteřské objímal boky.