IX. Kde táta náš píval z hubatek,

Kde táta náš píval z hubatek,

my z náprstků srkáme tence,

kdy zavýskal on si s důstatek,

my vzdycháme při střídmé sklence.

Ach osudu tvrdý opatek

nám kvetoucí rozdupal věnce,

a hoře nás vede na zmatek,

pak s kosou již tušíme žence – –

Nám v života drsné vinici

jen trpká vždy dozrává pravda,

ať v moudrosti víno kvasící, –

smrť k stáru nám poctu jim zavdá...

To moudrosti víno! Zvolna se kvasí,

pak v nejlepším – Smrtka svíčku nám zhasí...