IX. Kde‘s blaho mé, kde‘s děvo má?!

Kde‘s blaho mé, kde‘s děvo má?!

V chrámu Páně kdyžtě dlívám,

v líce zbožné světic zírám,

zjevuje se známá tvář,

stopená v nebeskou zář,

věncem slávy ozdobená –

děva drahá, milá má.

Kde‘s děvo má, kde‘s děvo má?

Vánek lupením když šumí,

zdá se mi, že ke mně mluví,

z růží na mne vyhlídá,

nebe očí vzpomíná,

každý ptáček o ní pěje, –

v srdci vroucím děva má!