IX. Ku pohřbu žákyně.

Růžový dech ukolíbal

V slaďounký nevěstu sen,

By zas někdy ji ulíbal,

Když procitne, mladý den.

Nevinná co poupě něžné,

Ježíši zasnoubena,

Panna útlá v roucho sněžné

K svatbě jest přistrojena.

Rozmarýnový věneček

Krášlí její hlavičku,

V ručičce co andělíček

Nese k sňatku růžičku.

Fábory ji ozdobují

Školní její družižky,

Na rozloučenou věnují

Družce vřelé slzičky.

Olejem z olivek outlých

Naplnila lampu dnes,

By co jedna z panen moudrých

Ve svatebný vešla ples.

Ambrový kde vánek věje,

Věčné květe podletí,

Tam nevěsta krásná spěje

V ženichovo objetí.

Cherubové v sladkém spění

Něžnou střeží dušinku;

Nebešťanky v libopění

Vítají holubinku.

Ježíš palmou vstříc jí kyne,

Královnu korunuje,

Nevěsta v rozkoších plyne,

Lásku jemu slibuje.

Drahé ustaňte svojátko

Rodičové želeti,

Zvadlé slzami poupátko

Co rosinkou perliti.

Její zas, až v rychlém letu

Slunéčka objede zář,

V čarokrásném plném květu

Spanilou uzříte tvář.