IX. Má poesie – dívčina

Má poesie – dívčina

a mžikem láskou plápolá:

jak spatří oči mladé,

již ruku k srdci klade

a hlava jde jí do kola.

Hned chystá roucho svatební

jak padlým sněhem vroubené,

a chystá závoj řásný

a bleskný šperk si krásný,

i vozy, věnci zdobené.

Již svatba v plném rozletu –

v tom rozum v cestu vyrazí:

tři stará slova vrhne

a šátek v uzel zdrhne

a rázem svatbu přimrazí.