IX. Mám Ti to sladké tajemství

Mám Ti to sladké tajemství

jak slavík vyklokotat v doubí –

či mám to v slzách vyplakat,

co zmítá srdce mého hloubí?

Či kleče zbožnou modlitbou

mám z lásky vymodlit se Tobě –

či pěkným snem to pošeptat

Ti v tiché, vlídné noční době?

Či má ten ráj utajený

jen v srdci dřímat, jako v hrobě,

a beze slov a bez Tebe

mám věčně jen to šeptat sobě?

O anděli můj, vyznávám

se z lásky k bohu nehynoucí;

však Tobě – – ó nekárej mne,

snad z mysli slabé, málo vroucí.