IX. Matičko má, tys hněvala se,

Matičko má, tys hněvala se,

že nejsem v kněžském oděvu,

a já jsem přece stal se knězem,

ne kázáním, víc po zpěvu.

Však bible má je kniha stará,

ač nový na ní každý list,

a zem a nebe – to v ní jedno,

a blažen, kdo v ní umí číst.

U nás má srdce první slovo

a mluvu s ptáčat mládeží,

a ty co vyřknou, to mně pravdou,

aniž bych šel s ní k papeži.

O pekle ničeho sem nečet’,

leč o šotcích a diblíku,

že svět je při nich plný jara

a jaro plné slavíků.

Že při nich tváře, oči, ústa

tak milá – zrovna zulíbat,

a jen kdo neví, nač to všechno,

ten odsouzen je v celibát.