IX. My s právy nezadatelnými

My s právy nezadatelnými

a s historií, která slávou dýše,

my s ministry úctyhodnými,

s poselstvím ve sněmích a v radě říše –

kdo že děl: bychom radš doupě zmijí byli,

jež, drze kopnuty, by se postavily

a uštkly?

Jest přece pouhý plaz jen zmije

svobodu milující a slunce strání,

jak volné zvíře každé pro sebe jen žije

a napadena brání se, nu, brání:

neb svobodu že miluje a slunce svoje,

tož neutíká, když jde o ně, z boje

a bije.

Ale my nejsme plazi, rod jsme lidský,

Římem a Vídní dobře vychovaný,

vzdělaný kulturně, vzdělaný politicky

a zvyklý na políčky, na kopance, rány.

My nepotřebujeme jedu v zubu žádném,

vždyť nesvědčí o karakteru řádném,

o ctnostech.

A proto k historické slávě

a k nezadatelným svým právům,

ministry máme pracující hravě

a poslance, již příkladem jsou davům.

A co nám chybí ještě, to se nám již chystá:

ta trocha škol, pod nohou půda jistá,

Svoboda!