IX. Ne každý pocel – lásky políbení,

Ne každý pocel – lásky políbení,

ne přátelský jest každý stisk tvé dlaně.

I Jidáš líbal zrádně líce Páně,

král, vítán Makbethem, byl zabit v snění.

Vrch číše opojnou se slastí pění,

dno žlučí zachutná jak jedem saně,

v květ svěží tajně červ se vplíží ranně,

v čem člověk ráj svůj hledá, ráj vždy není.

Je šťasten, dokud všeho neprohlédne,

když věří pocelu a ruky stisku,

nic o klamu když duše přímá neví.

Však jak se zachvěje a k smrti zbledne,

až pravda podrží mu třpytnou misku,

v níž ráj ten klamný peklem se mu zjeví!