IX. Od Tatranských vrchů jako mraky

Od Tatranských vrchů jako mraky

Přes hory a doly množství drahné

Slovanů se stěhujících táhne;

Nad ním vlají praporce a znaky.

Ku předu své upírají zraky,

Toužebností srdce jejich prahne,

Vidíť v dáli hory nebesáhné,

Zhůru strmící až po oblaky.

V čele vůdce, za ním ve zápětí

Lidstva roj se žene; šťastně přejde

Řeku první – druhou – již i třetí.

I dí vůdce: „Spíše nežli ráno

Druhé tamo nad horami vzejde,

Bude zemi tu vám spatřit přáno.“