IX. Omamný soumrak mdlobu do květin dých’

Omamný soumrak mdlobu do květin dých’

a ony v slzách oči zavřely.

Nebem se zvolna prosák’ měkký indych.

Osiky šumí o dědičné zimě.

Všechny cesty se v dáli sblížily

a měsíc vyšel z lesů naproti mně.

Dva známí tuláci se pozdravili.