IX. PANU ADAMU CHLUMECKÉMU, Františku Kuželovi, faráři v Dlouhomilově u Zábřeha ...

Tvůj neúmorný pegas denně mládne,

Tvá zásluha i vážnost neuvadne;

Ty v každém blahém kruhu rodinném

jsi víckrát za rok věnčen vavřínem.

Vždyť z plodů ducha Tvého chaty, hrady,

tak vděčně berou útěchy a rady,

jichž hojnou měrou upravuješ jim

tím rychlým, vzácným, zlatým pérem Svým.

Jich prahnoucímu skýtáš sluchu, hledu!

Všem hlásáš ráznou moudrost dávných dědů;

Ty sbíráš v lidu perly z ochoty

a zpět mu vracíš lesklé klenoty.

Já znám Tvé salaše a hory, doly,

já zřím Tvé luzné hvozdy, divné zmoly:

ta hluboká Tvá plesa, jezera,

tak vábná z jitra, za dne, z večera.

V Tvém péru skvosty hromadí se samy,

Ty brousiti je umíš v drahokamy.

Žij dlouho, blaze, Svému národu,

Svým duchem pomáhej mu k obrodu.

Chraň Bůh Tě strasti, nemoci a muky,

by šťastné péro nevzaly Ti z ruky;

dnes všeho lidu blahopřání slyš:

„Nám neúnavně pěj a mnoho piš!“

Ač pro zrak zhaslý stále v temnu sedím,

Tvým novým dílům v ústrety rád hledím;

zas brzy vděčný zor můj ocení

Tvou velevzácnou „Knihu Zjevení“.