IX. Pár chaloupek – celá dědinka,

Pár chaloupek – celá dědinka,

tam jel jsem s redaktorem,

shon lidu tam zříme veliký

se tahať s jakýms tvorem.

Hle, medvěd tam černý pod krovem

za nohy visí zadní,

mu berani klidu nedali,

ni voli těžkopádní.

A chlapík to pěkný, statný je,

srsť jemnou má a hebkou,

však na koho tlapkou namířil,

každý se žehnal s lebkou.

I mluvil jsem řeč mu pohřební:

„Nu, vidíš, mrtvý brachu,

teď kůži ti za to sederou,

žes naháněl všem strachu.

Ty, jenž jsi měl hlavu odbojnou,

za zadní visíš nohy,

a vůl každý, beran učeně

si nastaví teď rohy.

Proč nechtěl jsi bečeť s berany

a bučeť s hlasem volů?

Teď žid tebe koupí na kožich,

jenž hnízdem bude molů!“

Tak děl jsem, Druh redaktor se zmoh’

už zatím na lokálku,

já hlavu vzpjal hrdě, bohatší

jsa opět o morálku.