IX. Pravil’s, že mi přebohatou

Pravil’s, že mi přebohatou

knihovnu svou ukážeš,

skvostnější že nenajde se.

Nuže, příteli, jsme v lese,

je to pravda, rci, či lež?

Nevěřící! Pohleď kolem,

vybeř sobě, číst-li chceš;

viz ty luhy, lesy, skály –

to je lexikon můj malý;

plnější-li nalezneš?

Travin, květů, stromů, vůně,

bzukot včel a ptáků zpěv

i ten vřes, jenž v mech se kryje,

to jsou samé poesie,

pročítej a zjař svou krev!

Učenci a poetové

do všeho se mohou vsnít,

vhodná-li je k tomu doba –

a chtí-li své směry oba

vzájemně si doplnit!

Viz, já všecko důmyslně

v jedno spojil napořád –

proč by nemoh’ člověk čilý

v posvátnou též spojit chvíli

různé věci v lad a řád.