IX ROVNÍTKO

Ze stínu do světla vedou pěšiny aksamítové

po náhlých stezkách Pfadfinderů blesk do tmy však

Dobývaný předěl zoufá jak Abrahamův nůž

po slovech „Zadrž Abrahame byla to jen zkouška“ mdle se svezší

(A jak uškub’ zavadiv o čiré Izákovo „Řízni“)

Je nablízku někdo aby se na prahu jitra postavil úprku snů?

To tedy asi ví jak blízko má lotr k anděli aťsi k vůli „Zadrž

Abrahame byla to jen zkouška“ na sebe nevražili

Nad předělem stínů a světel je nedobytné ticho

Pozdvihování kam buší poplašený zvonek jakby šíle

Před oněmi dveřmi na trojí západ seschl se

na jednoslabičné doptávání

Samomluvný rozhovor truchlých z nichž jeden se zajíká

a druhý mlče smývá jakby houbou co nevypravil onen

Když tu kašparské rolničky shasily v poslední chvíli

otázku kryjíce zbabělý útěk odvěti

Aťsi! Vesnický farář dosloužil přes to co slíbil

a navlékaje otřelou sutanu zašeptal: – Obět je každodenní. –

Ale veliký prelát překotil zbrkle kalich a prchal hrozně spálen

sírným deštěm slov „Cos učinil s bratrem svým?“

(A o jaký to pardon škemrá kainsky ohnutá paže

kam schoval tvář)

Ze stínu do světla vedou pěšiny aksamítové

po náhlých stezkách Pfadfinderů blesk do tmy však.